zdání
zdání, řec. doxa, něm. Schein, Scheinen - pojem protikladný substanci, realitě, skutečnosti, podstatě; mívá i význam falešného jevu. Z. je vázáno na zkušenost neodpovídající předmětu zkušenosti. Pojem doxa byl rozvinut sofisty a kyrénskou školou jako charakteristika smyslového poznání, jehož objekt je pomíjivý a neexistuje ve smyslu setrvalosti. Podle Platóna je doxa proudem smyslových vjemů, "subjektivizací" nebytí. Odlišuje pravé a falešné zdání, pravé zdání je integrováno rozumem. I. Kant definoval z. tak, že subjektivní podmínka myšlení je pokládána za poznání objektu; přichází s myšlenkou čistého rozumu syntetizujícího totálně a absolutně nepodmíněné poznání. U G. W. F. Hegela má Scheinen objektivní význam; jeho dialektika prokazuje konečnost zdání, neguje bezprostřednost a poukazuje na vnitřní vazby a vzájemnou zprostředkovanost jevu, z. a bytnosti (podstaty). Z pozice bezprostředního z. vzniká skepticismus. Formu zdání definuje B. Bolzano jako "pravděpodobnost omylu". V novohegelovském angl. abs. idealismu F. H. Bradleyho je zdání appearance totalitou fenoménů, v nichž se absolutno manifestuje jako zdání. - Zvl. způsobem je z. chápáno v kontextu některých ind. náb. směrů (bráhmanismus, buddhismus, hinduismus), kde je interpretováno jako víceznačná filoz. náb. kategorie (mája).
