zbraně chladné
zbraně chladné, prostředky k boji, lovu nebo ke sport. účelům, které jejich držitel ovládá svou svalovou silou a které slouží sekem, bodem nebo úderem. Nejst. druh zbraní vůbec, jeho počátky sahají až do doby kamenné. Význ. impuls k jejich rozvoji dalo používání bronzu a později železa, které společně se sociální diferenciací spol. přispělo k tomu, že se z. ch. oddělily od prac. nástrojů. Vrcholným obdobím jejich vývoje a použití bylo období starověku a epocha feud. až do 17.st. Ani zavedení palných zbraní a jejich masové rozšíření v 16. a 17.st. nevyřadilo úplně z výzbroje z. ch., jež st zacnovávaly význ. postavení ve výzbroji jezdectva a určitou úlohu ve výzbroji ostatních druhů vojsk až do 20.st. V souč. zůstávají ve výzbroji pouze některé jejich typy, např. útočný nůž. - Z. ch. zahrnují širokou škálu rozmanitých druhů a typů. Podle způsobu použití se rozdělují na zbraně bodné (kopí, dýka), sečné (šavle) a uderné (palcát, kyj). Podle způsobu ovládání a nošení se dělí na zbraně dřevcové, kde zbraň má dlouhé ratiště (násadu) a k jejímu ovládání potřebuJe boJovník obě ruce (kopí, halapartna), a na zbraně pobočné (meč, šavle, sekera, dýka). Pobočné zbraně se dělí na dlouhé (meč, šavle, rapír) a na krátké (dýka, nůž). Některé zbraně nejde Jednoznačně zařadit. Např. bojová sekera je sice zbraní sečnou, ale má týl uzpůsobený k úderu, takže je i zbraní údernou; dvojruční meč díky své velikosti a nutnosti ovládání oběma rukama není zbraní poboční. Z. ch., zvl. některé z nich (kopí, meč), měly v historii výrazný charakter znaku třídní a spol. nadřazenosti. To se odrazilo i v jejich úpravě a výzdobě.
