z Valdštejna Albrecht
z Valdštejna Albrecht Václav Eusebius, 24. 9. 1583 - 25. 2. 1634, č. šlechtic a vojevůdce; od 1623 kníže a od 1625 vévoda frýdlantský, od 1627 kníže zaháňský, od 1628 vévoda meklenburský a kníže řím. něm. říše; v zahr. liter. známější pod jm. Wallenstein. Pocházel z nezámožné větve Valdštejnů, pův. příslušník jednoty bratrské. Po studijních cestách v záp. Evropě se 1604 účastnil Bastova tažení v Uhrách proti Turkům a bočkajovcům. 1606 přestoupil ke katolicismu, 1609 sňatkem s Lukrécií Nekšovnou z Landeku (†1617) získal vsetínské panství. Od 1615, kdy se stal plukovníkem mor. stavů, vynikal jako voj. podnikatel. 1617 se angažoval ve službách Ferdinanda II. (boje s benátskou rep. ve Friuli). Na počátku č. stavovského povstání se postavil na stranu Ferdinanda II.; uloupil pokladnu mor. stavů a přešel s částí stavovského pluku do Rakouska. Valdštejn cílevědomě a bezohledně spojil svůj vzestup s válkou a s bojem proti č. stavům; zformoval postupně několik pluků, jeho kyrysníci se účastnili 1620 bitvy na Bílé hoře. Po bělohorské porážce se nesmírně obohatil, především získáním statků po účastnících odboje z rodu Smiřických ze Smiřic, Redernů, Budovců z Budova a Berků z Dubé; z těchto majetků vytvořil 1621-23 rozsáhlé frýdlantské knížectví s řadou měst (Jičín, Liberec, Frýdlant) a šlechtických manů. Účastnil se též činnosti mincovního konsorcia, která vedla k hosp. rozvratu země (v.t. kaláda). 1625 převzal organizaci, vydržování a vrchní velení (generalissimus) císařského vojska; prokázal strategické schopnosti a organizační obratnost, které vedly k přelomu v dánské válce; 28. 4. 1626 porazil u Desavy Dány a P. E. Mansfelda, v zář1 1626 odrazil ofenzívu G. Bethlena, 1627 dobyl sev. Německo a vpadl do Jutska. Připravil projekt na vybudování válečného baltského a oceánského loďstva rak. Habsburků, v lednu 1628 získal do zástavní držby Meklenbursko. Umožnil císaři vydat Restituční edikt. Neúspěšně obléhal Stralsund. Valdštejnova ofenzíva ohrožovala suverenitu říšských knížat; 13. 8. 1630 byl z polit. důvodů (na nátlak kat. kurfiřtů) Ferdinandem II. zbaven velení armády. Sesazení zřejmě ovlivnilo Valdštejnovo rozhodnutí zradit císaře a připojit se k protihabsburské koalici; v 1.pol. 1631 zahájil prostřednictvím Trčků z Lípy a č. evangelických emigrantů vyjednávání se švéd. králem Gustavem II. Adolfem. Katastrofální voj. neúspěchy přinutily vídeňský dvůr znovu jednat s Valdštejnem o jeho povolání do čela armády. V prosinci 1631 převzal vrchní velení a organizaci vojsk a byl vybaven mimořádnými pravomocemi; nepřerušil však zároveň svůj kontakt s protihabsburskou koalicí. V dubnu 1632 vytlačil z Čech saskou armádu. 1.-4. 9. 1632 u Fürthu v čele spojených vojsk rak. Habsburků a Kat. ligy odrazil útok Svédů a jejich spojenců; byl to první švéd. neúspěch za třicetileté války. Valdštejn však nevyužil příležitosti k protiútoku. 16. 11. 1632 svedl nerozhodnou bitvu se Švédy u Lützenu, v níž zahynul Gustav II. Adolf; Valdštejnovo vojsko pak ustoupilo k přezimování do Čech. V létě 1633 nevyužil Valdštejn své převahy nad švéd.-sasko-braniborskou armádou ve Slezsku; to posílilo nedůvěru dvora a postupně vedlo k protivaldštejnskému spiknutí generálů (Valdštejnův zástupce M. Gallas, O. Piccolomini). Valdštejn v důsledku své váhavosti (ovlivněné dlouhodobou nemocí) ztratil kontrolu nad armádou, byl císařskými dekrety prohlášen za zrádce a na ústupu v Chebu byl zavražděn spolu s některými generály. Po jejich smrti došlo k dalším majetkovým konfiskacím (majetků A. V. E. z Valdštejna, Trčků z Lípy a V. Kinského), které dovršily přechod větší části velké pozemkové držby v č. zemích do rukou šlechty zahr. pův. - Valdštejn ovlivnil vývoj vojenství v období třicetileté války. Jeho osudy, osobní sklony (záliba v astrologii, kontakt s J. Keplerem) i tragická doba třicetileté války vyvolaly později zájem řady umělců (F. von Schiller, B. Smetana, J. Durych).
