zélóti
zélóti [řec., horlivci, nadšenci], kananitští - 1. lid. žid. náboženskopolit. hnutí v 1.st. př.n.l. - 1.st. n.l., radikální odpůrci řím. nadvlády; zastánci zájmů drobných rolníků a řemeslníků proti hosp. útlaku řím. místodržitelů. Z., představující nejbojovnější skupinu v žid. válce (66-70 n.l.), měli značný vliv na vznik buřičských nálad v řadách prvních křesťanů; 2. byz. radikální rev. skupina v čele protifeud. hnutí, které vyvrcholilo povstáním 1342-49 v Soluni. Povstání z. vypuklo v rámci boje za práva legitimního panovníka Jana V. Palaiologa proti uzurpátorovi trůnu Janu VI. Kantakuzenovi. Povstalci vyhlásili svobodnou rep. (soluňská komuna) a radikální sociální program (konfiskace feud. majetku, sekularizace majetku klášterů a jeho využití jednak k posílení obrany Soluně, jednak pro podporu sociálně slabých vrstev, zákaz lichvy a zrušení dluhů chudiny u lichvářů). Hnutí vyvrcholilo 1345, kdy za pomoci soluňských námořníků byla poražena prokantakuzenovská aristokracie. 1349 z. podlehli přesile vojsk Jana VI. Kantakuzena, když marně čekali na pomoc od Srbska; 3. přeneseně fanatičtí vyznavači vlastního, zejm. náb. přesvědčení.
