záškoláctví
záškoláctví, opakovaná neomluvená absence žáka na vyučování v rozsahu desítek až stovek zameškaných hodin; ozn. používané v speciální pedag. pro poruchu vztahu k učení, která může být znakem defektivity. Nejčastější příčinou z. je školní maladaptace způsobená neurotizací dítěte požadavky a prostředím školy, neodpovídající (snížená) úroveň jeho rozumových schopností, neodhalené poruchy vnímání či defekty způsobené poškozením CNS, školní fobie (chorobný strach ze školy) spojená často s nesprávným výchovným působením rodičů ap. Z. se zpravidla rozvíjí v partě, kde navazuje na činnost asociálního až antisociálního charakteru (útěky z domova, akty násilí). Analýzou a odstraňováním příčin záškoláctví a z nich vyplývajícího narušeného sociálního vztahu dítěte k jeho okolí se zabývají zejména pedagogicko-psychologické poradny.
