vikinská plavidla
vikinská plavidla, kombinované veslové a plachetní lodě používané Skandinávci od 8. do ll.st. Navazovala na st. typy, které se vyvíjely řadu století. Nejednalo se o přesně ustálené typy lodí, ale dá se zhruba odhadnout, která z těchto plavidel byla menší a která patřila k velkým válečným lodím. Mezi malé patřily tzv. aeringer a karfi, které byly často v hrobovém inventáři. Větším typem byl knarr, sloužící k přepravě osob a nákladů na otevřeném moři. Na tomto typu lodi vykonali vikingové většinu svých objevitelských výprav v Atlantiku. Největšími plavidly byly válečné tzv. dlouhé lodě (langskibe, landkibene), dělené podle velikosti zhruba do tří skupin. Nejmenší byly asi 27 m dlouhé, 5 m široké a l, 50 m vysoké (patrně snekkery severských ság); větší byly skeidery a největší tzv. dračí lodě (dreki, drageskibe, drakar), pojmenované po dračí vyřezávané hlavě, umístěné na přídi plavidla. Tato plavidla měla délku 45 m, šířku 7 m, stěžeň vysoký 24 m nesl plachtu o ploše 240 m2. Pohánělo je 60 vesel, posádku tvořilo až 260 osob. Pro všechna v. p. byla typická tzv. klinkerová obšívka trupu, malý ponor umožňující použití i v řekách a mělkých pobřežních vodách a dobré nautické vlastnosti.
