velikonoční triduum
velikonoční triduum, velikonoční třídení - v kř. círk. tradici období od Zeleného čtvrtka do velikonoční vigílie, v němž se podle líčení evangelií odehrálo umučení, pohřbení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Předchází mu Květná neděle, kdy (týden před Velkou nocí) vstoupil Kristus do Jeruzaléma oslavován davem. Ve čtvrtek (pojmenovaný Zelený) večeřel naposled se svými učedníky; v očekávání své smrti jako oběti ustanovil podle kř. věrouky svátost oltářní (euchari stie). Aby mohl naplnit své vykupitelské poslání, musel ho podle evangelia při večeři zradit Jidáš - Judas Iškariotský - za "třicet stříbrných" žid. veleradě. V noci ze čtvrtku na pátek byl Kristus souzen, mučen a v pátek (pojmenovaný Velký) na vrchu Golgotě ukřižován. Třetí den po své smrti, v neděli, vstal údajně z mrtvých. Proto v sobotu (pojmenované Bílá) na znamení toho, že Kristus odpočívá v hrobě, začínají bohoslužby až po západu slunce tzv. velikonoční vigílií. - Při liturgii na Květnou neděli a Velký pátek je čten evangelijní příběh obětování Ježíše Krista popsaný v pašijových textech; proto bývá někdy období od Květné neděle do Velké noci nazýváno pašijový (svatý) týden. V.t. pašije; velikonoce.
