veřejný notář
veřejný notář, lat. notarius publicus - ve středověku osoba ustanovená papežem nebo císařem nebo jimi pověřenými osobami, která měla právo vystavovat veřejně platné listiny (notářské instrumenty) v záležitostech soukromých osob. Z Itálie se instituce v. n. rozšířila do většiny evr. zemí.