vaišéšika
vaišéšika [sanskrtsky višéša, zvláštní], jeden ze systémů staré ind. filozofie, poprvé vyložený v díle Vaišéšika -sutra , připisovaném Kanádovi (konečná red. asi 1.st. n.l.), podruhé v Padárthadharma -sangraha (autor Prašastapáda, 5.st.), která byla komentována později Vyomašivou (8.st.), Srídharou (10.st.), Udajanou (10. st.). V. byla úzce spojena s přírodovědeckými představami starých Indů; svět podle v. se skládá z prvků - země, vody, světla, vzduchu, vše má atomickou strukturu, což se opírá o mat. teorie nekonečně malých veličin. Vše existující lze zahrnout do jedné ze šesti kategorií: substance, kvality, dění, obecného, zvláštního a příslušejícího. Komentátoři přidali sedmou kategorii: negaci (nebytí). Zákl. kategorií je substance, vyjadřující podstatu věci, určující její vlastnosti a charakter. Kanáda má 17 vlastností substancí, Prašastapáda 24. Na rozdíl od vlastností je dění podle v. pomíjivým a dynamickým atributem substance. Substance, vlastnosti a dění jsou vzájemně spojeny a existují reálně a objektivně. Substance v pohybu tvoří objektivní svět; je jich 9: země, voda, světlo, vzduch, éter, čas, prostor, duše a rozum. První čtyři mají ráz atomistické a produkující substance. Fyzický svět vzniká spojením atomů těchto substancí. Atom (anu, od an - dýchat, zvučet) znamená zvláštní, nejmenší, individuální; je to věčná, neměnná a materiální částice, která je nedělitelná a má specifický tvar. Jsou 4 druhy atomů kvalitativně odlišných. Atomy jsou pasívní a potřebují k pohybu vnější impuls. Kanáda vysvětluje počátek pohybu spiritualisticky; prvotní příčinou je neviditelná síla adrišta. Pohybující se atomy se vzájemně spojují a podmínkou a prostředkem toho je éter. Postupně vzniká dyáda, triáda (složená z tří dyád) atd. Smyslově vnímatelný svět existuje v čase, prostoru a éteru a řídí se univerzálním morálním zákonem (dharma), platným i pro život člověka. Plnění dharmy vede člověka k vysoké hodnotě života, ale ani brahma (světová duše) nemá stálou slast a spokojenost, tím méně pak člověk, který se musí neustále zdokonalovat. Svět není věčný, vzniká a zaniká v určitých cyklech, což řídí brahma. V. konzervovala archaické představy o vzniku živlů, o kosmickém vejci, z něhož vzniká svět atd., vlastní svět vzniká spojováním atomů živlů. Po určité době brahma opouští své tělo, přeformovává svět, činnost adrišty všech duší se zastavuje, nastupuje rozklad těl a pohyb těl končí; nastupuje nové tvoření. V teorii poznání stojí v. blízko njáje. Předmětem poznání je objektivně existující svět. Jsou 4 druhy skutečného, pravdivého poznání, a to vnímání (poznání substancí, dějů, vlastností, fyzického světa), dedukce (věčné substance jako rozum, duše, éter, čas, prostor, atomy, dyády), paměť a intuice, právě tak 4 druhy lživého poznání.
