vědosloví
vědosloví, st. termín pro nauku o vědě, teorii vědy; filozofie teorie vědy. Filozofie teorie vědy počíná v antice; za jejího zakl. je považován Aristoteles; teorie vědy se zpracovává hl. v rámci logiky. Příspěvky k v. podali v novověku zejm. F. Bacon, R. Descartes, G. W. Leibniz, d'Alambert, D. Diderot, I. Kant, J. G. Fichte (Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre - Základ všeho vědosloví, 1794), G. W. F. Hegel a později B. Bolzano. V jednotlivých, hl. přír. vědách rozvíjeli v. představitelé těchto disciplín, např. H. Helmholz, C. Bernard, T. Huxley, K. A. Timirjazev. Základy marx. koncepce teorie vědy položíli K. Marx a B. Engels dial. a hist. materialis mem; burž. pojetí teorie vědy představují zejm. pozitivismus a novopozitivismus. "Věda o vědě", která dosud není rozvinutou věd. disciplínou, se soustavně rozpracovává teprve v posledních desetiletích. Jejím úkolem je zkoumání vědy jako spol. jevu podmíněného výrobou, technikou a spol. vztahy, zvláště v procesu soudobé věd.tech. rev., kdy se věda mění v bezprostřední výr. sílu, v činitele, který v social. podmiňuje plánování a řízení spol. procesů; konečně zkoumání problematiky vnitřních souvislostí vědy, její struktury a dynamiky, klasifikace věd. teorie a metodologie, otázek věd. jazyka, jakož i dialektických vztahů vědy a praxe.
