vědeckotechnická revoluce
vědeckotechnická revoluce, objektivní zákonitý spol. proces vyvolávající zásadní kvalitativní přeměny v materiálně tech. základně výroby i v řízení nár. hospodářství. Její podstata spočí vá v organickém spojování a vzájemném působení vědy, tech. a výroby a z toho plynoucích přeměn všech složek společenské výr., jejich vzájemných vztahů v převratných změnách ve struktuře a formách vývoje vědy. To vše hluboce ovlivňuje způsob práce a života pracujících, jejich vzdělání a kulturu a odráží se ve všech oblastech spol. života. V. r. je zvlášť výrazným, koncentrovaným projevem vědeckotech. rozvoje, vyplývajícího ze stále dokonalejšího poznávání přír. a spol. zákonitostí i z nepřetržitého zdokonalování, rozšiřování a účinnějšího využívání nejnovějších poznatků vědy a techniky. Zatímco vědeckotech. rozvoj probíhá v různém rozsahu a intenzitě již od dob prům. revoluce, datují se počátky v. r. od 2.třetiny 20.st.; v. r. představuje kvalitativně nový, vyšší stupeň vědeckotech. pokroku. V oblasti technol. vztahů se v. r. projevuje zvláště vstupem techniky do etapy automatizace. Strojní výroba, při níž je dělník nucen účastnit se bezprostředně na technol. procesu a plnit zejm. mech. funkce, ustupuje automatické výr., při níž je prac. předmět zpracováván výlučně tech. systémem pracujícím bez přímé účasti dělníka. Při rozvinuté automatizaci je do systému automatizovaných linek zapojena kyb. aparatura provádějící výpočetní, kontrolní a řídící funkce. Kyb. se zavádí nejen v materiální výr., ale i v řídící činnosti, v oblasti služeb, ve vědě a vzdělávání. V průběhu v. r. se mění i technologie výroby. Mech. technologie zpracovávání předmětů, jež měla dominující postavení v dosavadní výr., je postupně zatlačována metodami efektivnějšími, pomocí nichž se mění nejen forma předmětu, ale sama stavba látky, přeměňuje se v novou látku s předem stanovenými vlastnostmi. Týká se to zejm. chem. technologie výr. plastických hmot, výr. jad. energie, využívání plazmatickochem. procesů, laserů, uzavřené technol. velmi vysokých a velmi nízkých teplot, bioch. a biofyz. metod působení, používaných v zeměd., lehkém prům. a v lékařství. V souvislosti s technol. změnami se mění i látky, suroviny, stále více se uplatňují plastické hmoty, rychle vzrůstá výr. spotřeba el. energie. Všechny tyto procesy určují kvalitativní změny ve výr. silách, probíhají na zákl. úspěchů moderní vědy, na podkladě postupujícího srůstání vědy s technikou a materiální výrobou. V. r. se stává stále více revolucí vědecko-výrobní. Roste všestrannost uplatňování vědy, neboť věda se přeměňuje v přímou výr. sílu a prosazuje se nejen v technice, nýbrž i ve vztahu k člověku, k samotným tvůrcům hmotných statků. Zvyšuje se kult. a tech. úroveň pracujících, rozvíjí se jejich myšlení i tvůrčí schopnosti. Věda neovlivňuje jen proces výr. svými nejrozvinutějšími odvětvími, ale stále širší škálou věd. výzkumů. Do procesu v. r. se zapojují i vědy společenské: ekonomika a organizace výr., věd. organizace práce, teorie věd. řízení společnosti, sociol. výzkumy, obor sociální psychol., nově vzniklá odvětví, jako výr. estetika a prognostika společenského a věd.tech. vývoje, buduje se věda o vědě. Do popředí spol. vystupuje charakter podstaty v. r. spočívající ve změně místa a úlohy člověka ve výrobě. Automatizace v podstatě nejen nesnižuje, ale naopak výrazně zvyšuje úlohu lidského činitele, neboť tím, že se člověk zbavuje plnění mechanických funkcí, získává rozsáhlé možnosti věnovat se obsahově bohatší tvůrčí práci. Jako důsledek znovurozdělení funkcí mezi člověkem a technikou vzniká nutnost měnit obsah práce, profesionální strukturu kádrů, kulturní a tech. úroveň pracujících. V důsledku růstu produktivity práce se relativně snižuje procento zaměstnaných osob v oblasti materiální výr., a s tím se zároveň rozvíjí nevýr. sféra, zejm. činnost v oblasti vědy, vzdělávání a lék. péče.
