věštění
věštění, mantika, řec. manteiá, mantiké, lat. divinatio - náb., resp. mystický úkon, jehož cílem je zjevení budoucnosti ve více či méně detailních obrysech a kontextech. Zakládá se na neo důvodněné víře v možnost získat věštbou informaci buď prostřednictvím věštce, nebo pozorováním přír. úkazů; druhý způsob v. má některé společné rysy s magií. V různých náb. systémech není schopnost boha předpovídat budoucnost zdůvodňována, vyplývá z jeho božské podstaty. Kř., které připsalo schopnost předvídat budoucnost jedinému bohu, přiznalo schopnost věštit i nekřesťanským bohům či démonům v důsledku údajně větší dokonalosti jejich těla proti tělu lidskému. Sdělovat věštby může podle náb. představ pouze osoba k tomu povolaná, která tak činí v extázi nebo po provedení předepsaných náb. úkonů. - V. se objevuje ve všech spol. na nízkém stupni hist. vývoje v nesčetných formách a obměnách. K nejrozšířenějším způsobům v. patřilo předvídání budoucnosti podle pohybu nebeských těles (astrologie), podle lopatkových kostí živočichů (skapulomancie), podle tvaru a vzhledu vnitřností zvířat (haruspikové), podle chování ptáků (auspicie), podle tvaru pupku (omfalomancie), podle starých básní a zpěvů (rapsódomancie), na základě čísel (aritmomancie), podle pohybu hadů (ofiomancie), na základě domnělého kontaktu s duší zemřelého (nekromancie), podle roztaveného vosku nebo olova, vykládáním karet ap. Otázka v., zejména jeho praktická stránka, tak do jisté míry nejen naplnila nejeden náb. kult starověku, ale stala se i živou inspirací některých filozofů a filoz. škol (M. T. Čicero, De divinatione - O věštění).
