vířič
vířič 1. stroj . a) rotující součást vytvářející vír v některých typech odstředivých třídičů; b) část hořáku, lopatková růžice vytvářející turbulenci (rozvíření) spalovacího vzduchu a zlepšující tak podmínky spalování; 2. let . a) zařízení rozviřující část primárního vzduchu ve vstupu do spalovací komory nebo palivo v palivové trysce; b) zařízení ovlivňující proudění v mezní vrstvě na povrchu křídla; v. se provádí jako deskový (deska upevněná kolmo k povrchu křídla a šikmo na směr proudění), klínový (má tvar čtyřstěnu) nebo rampový (ve tvaru trojúhelníkové desky vyčnívající z povrchu křídla).
