války o dědictví falcké
války o dědictví falcké, války 1688-97 vyvolané expanzívními záměry fr. krále Ludvíka XIV., který jménem své švagrové Elisabethy Charlotty d,Orléans (1652-1722) vznesl nárok na dědictví simmernské větve falckých Wittelsbachů. Proti fr. okupaci a zpustošení Rýnské Falce (září 1688) byla vytvořena augšpurská liga či ,,velká aliance" (Anglie, Nizozemí, Savojsko, řím.něm. říše, španělští a rakouští Habsburkové), která utrpěla řadu voj. porážek (1690 Fleurus, Staffarda, Beachy-Head, 1692 Steenkerken, 1693 Neerwinden). Francii se však nepodařilo dopomoci na angl. trůn vypuzenému Jakubu II. (poražen 1691 od Viléma III. Oranžského na ř. Boyne v Irsku) a v důsledku drtivé porážky svého loďstva u mysu de la Hague na poloostrově Cotentin (1692) se ocitla v kritické hosp. situaci. Mír v Rijswijku potvrdil pokles velmocenského postavení Francie.
