východofranská říše
východofranská říše, feud. stát dyn. Karlovců na území dnešní SRN, Rakouska a sev. části Švýcarska, vzniklý rozdělením franské říše verdunskou smlouvou 843. Formovala se již dříve z rodinného údělu syna Ludvíka I. Pobožného Ludvíka II. Němce, který 829 obdržel Bavorsko a do 842 (Štrasbursképřísahy ) si vybojoval vládu nad územím Sasů, Alamanů, Durynků a vých. Franků. V. ř. tvořila s ostatními státy vzniklými verdunskou smlouvou formální jednotu (panovníci měli stejný titul král Franků); soupeřila s říší západofranskou a po smrti jejího krále Karla II. Holého se stala nejsilnějším západoevr. státem. Vláda ve v. ř. byla koncentrována v rukou tzv. říšské aristokracie a vysokých círk. hodnostářů; nejvýzn. střediskem bylo Řezno. Po vymření lotrinské linie Karlovců byla meersenskou smlouvou 870 připojena k v. ř. část Lotrinska a po válce se západofranskou říší na zákl. ribemontské smlouvy z 880 celé tehdejší Lotrinsko (patřilo k němu území dnešní sv. Francie, záp. SRN a Beneluxu). Do oblastí za svou sv. hranicí, osídlených převážně slovanskými kmeny, pronikala v. ř. voj. vpády a prvními kř. misiemi; nedosáhla však jejich podmanění. Specifická byla situace v Podunají, kde se zformovala říše Velkomoravská. Za Svatopluka získala Velkomor. říše pod svůj vliv slovanské oblasti hraničící s v. ř. od Panonie po Sálu. Za Karla III. Tlustého 881 získali panovníci v. ř. poprvé císařskou řím. korunu. Od konce 9.st. postupné oslabování v. ř. vpády Normanů a Maďarů. Po smrti Arnulfa Korutanského úpadek centrální moci, dovršený porážkou bavorského vojska Maďary u Bratislavy 907. Mocenské těžiště se v důsledku toho přeneslo do sev. oblastí, zejm. do Saska; na v. ř. navázala v 10.st. řím. něm. říše pod vládou saských Liudolfovců.
