uzávorkování
uzávorkování, něm. Einklammerung - pojem Husserlovy fenomenologie, který souvisí s jeho konceptem tzv. epoché. E. Husserl rozeznával fenomenologickou a transcendentální epoché. Obě jsou přechodem od přirozeného postoje (natürliche Einstellung) k postoji fenomenologickému. Tak je epoché zpočátku totožná s fenomenologickou redukcí. Epoché je vyřazení univerzální víry v bytí provázející přirozený živelně materialistický postoj. Tím se vyřazují i teor. předsudky o tematizovaných předmětech. V obsazích vědomí je vykazatelná intencionální základní struktura vědomí (pojem intencionalita se vztahuje ke korelaci vědomí a předmětu): epoché pak vystupuje dvojitě: vzhledem k vědomí je vyřazením (Ausschaltung) kladení bytí vztažného k předmětu, vzhledem k předmětu je epoché uzávorkováním bytné povahy předmětu samého; ,,já" nazírá nezainteresovaně čisté obsahy čistého vědomí a oblast fenoménů se mu stává přístupnou v eidetickém popisu (v.t. eidetická redukce). Epoché (včetně u.) je přístupem k husserlovskému čistému vědomí a umožňuje tak čistě fenomenologickou psychologii, kterou Husserl nazývá fenomenologicko-psychologickou redukcí, od níž odlišuje transcendentální redukci v přísném slova smyslu. Tím, že Husserl, usilující o přísně věd. filoz., novou objektivitu a racionalitu, uzávorkoval nejzákladnější otázku po obj. realitě, postavil fenomenologii do protikladu k filoz. materialismu a vědě.
