uspokojení
uspokojení, subj. libě prožívaný pocit zadostiučinění a plnosti nad dosaženým cílem, který může nabývat z hlediska adekvátnosti či spol. přijatelnosti jak kladný, tak záporný charakter. Vzhledem k uplatnění hlubinně psychol. determinant a mechanismů (redukce psychického napětí) na vzniku u. fenomén zcela odlišný od spokojenosti.
