upanišady
upanišady [sanskrt], doslova přisednutí žáků k učiteli za účelem poznávání pravdy, osvojení tajné nauky; staroindická lit. díla nábožensko-filoz. charakteru. U. vznikaly od 6.-3.st. př.n.l. až do 15.st. n.l. Přimykají se k védám a mají objasnit jejich skrytý smysl. Jsou hlavním pramenem nábožensko-filoz. soustavy védant. Korpus u. se skládá ze 108 textů, které rozvíjejí tematiku a pojmy véd, zejm. otázky kosmologické, ideu jednoty veškerého bytí, koncepce puruši, brahma a átmanu. Látku véd uspořádávají v ucelený monistický systém, avšak na rozdíl od nich přesouvají důraz z vnějších na vnitřní aspekty jevů. Místo vnějších obřadů se soustřeďují na rituál vnitřní, spojený s cestou poznání: zabývají se vnitřním světem člověka, morálkou, metodami osvobozování od závislosti na vnějších věcech, odpoutávání od vášní a utrpení cestou identifikace duše se světovým duchem, s nejvyšší rea litou - brahma. V době vzniku u. se v ind. myšlení formulovaly první filoz. problémy o původu a podstatě člověka, o jeho životě a životní cestě, o smyslu bytí ap. Podle u. vše konečné má hodnotu pouze jako součást a odraz nekonečného a věčného. U. docházejí již k pochopení sebepoznání jako nejvyšší formy vědění, neboť individuální duše (átman) je součástí duše světové - brahma. - U. sehrály ve vývoji ind. myšlení obrovskou roli, staly se zdrojem idejí nejstarších ind. nábožensko-filoz. směrů. Zapůsobily na učení Bhagavadgíty (Písně Vznešeného ), v Evropě nejznámější ind. náb. knihy. Cetnými rysy jsou u. spjaty s hinduistickým systémem sánkhjou, s jógou, zčásti i s mímánsou. Buddhismus sdílí s u. učení o karmě, o souvztažnosti mezi bytím a nebytím. Vlivy u. lze sledovat i v učení M. Gándhího, v evropské filozofii zejm. u A. Schopenhauera, P. Deussena.
