tvarové zákony
tvarové zákony, v gestaltismu (tvarové, celostní psychol.) principiální zákonitosti ovlivňující (strukturující, usměrňující) vnímání člověka na zákl. strukturace vjemového pole (figura a pozadí) tzv. tvarovými faktory, jež jsou každému jedinci apriorně dány a jejichž počet je udáván různě (od 6 do 240). Tvarové faktory, které vycházejí z gestaltistické koncepce celostní kvality modifikující poznávací aktivity subjektu, jsou jednak funkcí konfigurace podnětového pole, jednak výsledkem vnitřní aktivity jedince (dispozice, potřeby, přání, zájmy). V psychol. literatuře se obvykle uvádí šest podstatných t. z.: zákon (faktor) blízkosti, podobnosti (včetně kontrastu), stejnosti, dobré křivky, ,,společného osudu" a aktuálního a dispozičního zaměření (zaměřenosti) subjektu. První čtyři zákony se podílejí na vyčlenění pozornost poutající figury z irelevantního pozadí, zákon ,,společného osudu" je vzhledem k procesu vnímání zprostředkovaný (demonstruje se obvykle korelační maticí - všechny body mají ,,stejný smysl", tj. inklinují k určitému cíli - nebo sociálně psychol. - prostranství je strukturováno podle směru proudu lidí). Zákon zaměření subjektu odráží dynamiku jeho motivačních dispozic a potřeb ovlivňující proces vnímání; jeho specifickým případem je zaměřenost (ustanovka), koncipovaná školou gruzínských psychologů (D. N. Uznadze). - T. z., jejichž existence byla experimentálně potvrzena, jsou v psychol. dosud zdrojem sporů i inspirace.
