osmanská říše
osmanská říše, ottomanská říše - turecká říše, zal. 1299 vládcem drobného emirátu v sz. Anatólii Osmanem I. V průběhu následujících tří století se její moc rozšířila postupně na celou Malou Asii, většinu jv. Evropy, Cernomoří, země Blízkého východu a sev. Afriky. Státní zřízení o. ř. se zakládalo na voj.-lenním feud. systému. Většina zeměd. půdy byla majetkem státu, který představoval vedoucí sílu v celém hosp. životě. Státním náb. byl islám, právní řád vybudován na zásadách arab. práva. Nejvyšším představitelem světské i duchovní moci byl sultán. Feud. vrstvu tvořili voj.-adm. hodnostáři, kteří za svou službu dostávali rentu z určitého léna. Výsadní postavení měla armáda, zejm. elitní sbor janičářů. - Od 17.st. procházel voj.-byrokratický systém o. ř. vleklou krizí, jež přerostla v postupný rozklad vnitřně nesourodého mnohonárodnostního impéria. V průběhu 19.století ztratila říše značnou část svých území a na začátku 20.st. byla prakticky vytlačena z Evropy; koncem 19.st. se stala fakticky polokolonií evr. mocností (v.t. kapitulace; ottomanský dluh). Definitivně se rozpadla po l.svět. válce, které se zúčastnila po boku centrálních mocností; oficiálně zanikla zrušením sultanátu 1922. - V.t. Turecko.
