transformace obecně
transformace [lat.] 1. přeměna, která se týká změny formy, nikoli vnitřního obsahu; neznamená zásadní změnu kvality systému a má buď vratný, nebo nevratný ráz. Pojem t. se užívá v mat., log., fyz., kyb. a v ekon. analýze; v poslední době také v jazykovědě, a to v souvislosti se vznikem tzv. transformační gramatiky (N. Chomsky). Předpokladem t. je existence relativně pevné vnitřní struktury, která není t. zásadním způsobem dotčena. Zákonitostmi t. se zabývá též obecná teorie systémů; 2. mat. jiný název pro zobrazení dané množiny do sebe, obvykle vzájemně jednoznačné. Příklady t. v geom. jsou t. euklidovského prostoru, např. shodnost (speciálně posunutí, otočení, souměrnost), podobnost. V mat. analýze jsou příkladem t. např. integrální t. (Laplaceovy t., Fourierova t.). T. soustavy souřadnic, zavedení nové soustavy souřadnic místo pův. soustavy souřadnic. Nejjednodušší je t. soustavy souřadnic posunutím nebo otočením (o jistý úhel kolem počátku). T. souřadnic může být popsána soustavou rovnic vyjadřujících vztahy mezi souřadnicemi bodu v první a druhé soustavě. V.t. sférické souřadnice; 3. fyz. Galileiho t., t. souřadnic v klas. fyz., vůči níž zůstávají zachovány Newtonovy pohybové rovnice. V.t. Lorentzova transformace; 4. genet. proces mezibuněčného přenosu genet. informace, při němž část dárcovské DNA (získané uměle nebo rozpadem bakteriální buňky) může vnikat do příbuzné bakteriální buňky a vyměnit si s ní část genet. informace. Liší-li se nová integrovaná část DNA od vyměněné části DNA hostitele (recipienta), dojde k projevu nově získaných vlastností, tj. k transformaci. Nové vlastnosti jsou pak předávány na potomstvo transformované buňky; 5. virologie morfologicky a funkčně postižitelná změna živočišné buňky způsobená účinkem nádorových virů. V souč. buněčné biol. se rozlišuje řada charakteristik t., např. zvýšená metabolická aktivita, ztráta inhibice buněčného dělení, růstu a pohybu, růst buněk v agaru; 6. jaz. vztah mezi dvěma konstitucemi vyjádřený jako operace měnící jednu v druhou (aktivní v pasívní, slovesnou v nominální). Zavedení t. do gramatického popisu umožňuje odvodit z malého počtu základních vět teor. nekonečné množství dalších, ověřovat strukturní podobnost mezi konstrukcemi; 7. právo převedení normy mez. práva, např. mez. smlouvy, do vnitrostátního práva pomocí vnitrostátní normy (obvykle zákona).
