transcendentální apercepce
transcendentální apercepce, termín kantovské filozofie. Zatímco prostá apercepce (termín pochází od G. W. Leibnize) ozn. zaměřené a výběrové vnímání předmětu, jež závisí na minulé zkušenosti subjektu, kantovská t. a. (též prvotní nebo čistá) vyjadřuje apriorní, tj. před jakoukoli zkušeností a nezávisle na ní danou jednotu vědomí a sebeuvědomění, konstantu ,,já myslím". T. a. má být posledním zdrojem kategorií a logických forem poznání. Dial.mat. spatřuje v kantovské t. a. idealistické zabsolutnění podmíněné apriorností subjektivních předpokladů poznání, jako jsou např. určité stálé formy činnosti mozku, relativně stálé formy odrazu světa.
