tok obecně
tok, 1. fyz. pojem udávající množství fyz. veličiny, např. tepla, procházející určitou plochou (zpravidla za jed. času). Např. silový t. el. nebo magn. je celkový počet siločar procházejících danou plochou. El. (magn.) indukční t. jednotkou plochy je součin el. (magn.) indukce působící na této ploše, velikosti této plochy a kosinu úhlu, který svírá normála k ploše se směrem el. (magn.) indukce. T. částic (resp. hmotnostní t.) je podíl počtu částic (resp. hmotnosti), které projdou daným průřezem za určitou dobu, a této doby; analogicky molový tok. V.t. světelný tok; zářivý tok; 2. hydrogeografie vodní tok, koryto s vodou, která odtéká z povodí vlastním spádem trvale nebo po větší část roku. Může být přirozený, kdy voda teče korytem vytvořeným vodní erozí (bystřina, potok, řeka; vápencovými horninami pod zemským povrchem protékají podzemní toky), nebo umělý (kanál, náhon); horní t. je úsek přirozeného t. v části přilehlé pramenu, zpravidla s větším podélným sklonem dna, s většími rychlostmi a s menšími hloubkami, dolní t. je úsek před zaústěním do vodního t. vyššího řádu (větší řeky), jezera nebo moře, zpravidla s menším podélným sklonem dna, s menšími rychlostmi a s většími hloubkami. Vodní tok, jehož spádové poměry a směr se náhle mění a štěpí se v ramena, která se znovu spojují, je označován jako divočící. V.t. proudění; 3. mysl. viz tokání.
