textilní umění
textilní umění, umění zpracovávající materiál (len, vlnu, bavlnu, hedvábí, um. vlákna) tech. ručního nebo strojového tkaní, vázání, pletení, vyšívání k určitým výtv. záměrům. Patří k nejst. um. projevům, pro malou odolnost materiálu však nebyly nejst. památky t. u. dochovány. Význ. ukázky t. u. pocházejí již z předkolumbovské Ameriky, zejm. Peruánci dosáhli mistrovství ve výr. tkanin z vlny a bavlny (tapisérie se zoomorfními motivy, pohřební roucha). V Cíně se od 3.tis. př.n.l. vyrábělo hedvábí (techniky: damašek, moaré, piké, tyl, tapisérie z hedvábí - kche-s,); Indie vynikla především výrobou průsvitného bavlněného mušelínu; v Egyptě se vyráběla již v předdynastické době vyšívaná roucha a tapisérie (dochována král. roucha z Tutanchamónovy hrobky). Z pozdější doby (4.-12.st.) pocházejí z této oblasti význ. koptské tkaniny s kř. náměty. V islámské oblasti se vyráběly zejm. damašky, brokáty a byla vyvinuta výroba ručně tkaných nebo vázaných tzv. perských koberců (vyráběné pravděpodobně již od 9.st. př.n.l. v Iránu); byz. um. rozvíjelo zejm. vyšívačství. V období raného a vrcholného feud. sloužilo t. u. zejm. círk. a panovnické reprezentaci, nejst. dochovaná tapiserie sv. Gereona z Kolína n. Rýnem je datovaná do 2.pol. 11.st., význ. ukázkami vyšívačské práce je plátno z Bayeaux a výzdoba liturgických rouch. Od 14.st. nabývaly význ. postavení it. text. manufaktury (Lucca, Benátky, Florencie), vyrábějící drahé látky (hl. hedvábí) pro církev, král. dvůr a šlechtu. V době got. vznikaly význ. výšivky v Anglii (pluviál z Montiéramey), tapisérie ve Francii v Arrasu a Paříži (Apokalypsa z Angers). V renes. se postupně předlohami výšivek a tapisérií stávaly mal. práce, od 16.st. získávaly oblibu zejm. vlámské tapisérie (soubory tapisérií pro Karla V.). Od období baroka náleželo vedoucí postavení ve výrobě tkanin Francii (Lyon - hedvábné látky), v době rokoka vznikly nové druhy tkanin (např. žinilkové), převládaly real. květinové motivy a zakřivené linie, prosazoval se vliv čín. um., který byl v době klasicismu vystřídán oblibou ant. motivů. Tapisérie jsou nadále vytvářeny podle malířských předloh - kartonů předních umělců (předlohy J. B. Oudryho, F. Bouchera, podobizny). Po pol. 19.st. se rozvinulo hnutí za obrodu uměleckořemeslné práce (Arts and Crafts), na které navázala v pozdější době řada umělců (P. Poiret, 1879-1944, móda, J. Lurçat, 1892 až 1966, tapisérie; návrhy Bauhausu). České t. u. dosahuje tradičně zejm. ve výrobě krajky a tapisérií vysokých kvalit a jeho um. úroveň v souč. době ještě vzrůstá spoluprací s předními výtvarníky (A. Kybal, A. Fišárek, J. Hladík, E. Brodská).
