teorie stadiálního vývoje
teorie stadiálního vývoje, jedna z teorií ekon. růstu, která člení vývoj spol. (a hosp.) do několika stupňů s odlišnými znaky. K představitelům této teorie patřil v 19.st. F. List, podle něhož každý národ prochází těmito 5 stupni ekon. vývoje: (1) fáze necivilizovanosti, (2) pastevectví, (3) zemědělství, (4) zemědělství a manufaktura, (5) zemědělství, manufaktura, obchod. Tato klasifikace odpovídá počátečnímu vývoji kapitalismu 19.st. v evr. zemích. Naproti tomu B. Hildebrand zvolil za základ rozlišení jednotlivých stupňů hosp. vývoje spol. charakter ekon. vztahů ve sféře směny. U něm. ekonomů 19. a zač. 20.st. je možno se setkat i s jinými schématy vývoje spol.; všechny tyto koncepce se vyznačují nejednotností kritérií vývoje. Přehlížejí a neuznávají rozhodující kritérium etapizace spol. vývoje, kterým je charakter výr. způsobu, tj. výr. sil a výr. vztahů. V 50.letech zpracoval novou koncepci t. s. v. W. W. Rostow.
