tenor
tenor [it.], hud. a) vysoký mužský hlas, rozsah asi c-c2; v opeře se rozeznává hrdinný t., lyrický t. (jasné barvy, lehce dosahující vysokých poloh), buffo t. (v komických rolích); b) v gregoriánském chorálu tón, na němž se recituje značná část textu; c) v raném vícehlasu (asi do 16.st.) název hlasu, v němž probíhá hl. melodie (cantus firmus), převzatá z chorálu (nebo i ze světské písně); d) basová křídlovka.
