tanec obecně
tanec, pohybová činnost (akt) vyjadřující prostřednictvím rytmických pohybů a gest bezprostřední subj. pocity tanečníka v rámci určité myšlenky (ideje, stylizace); pohybově vyhraněný celek evokující na pozadí expresívních prvků více či méně hluboký prožitek; spolu s výtv. a hud. kreacemi jeden z nejst. lidských projevů, spojující vrozenou touhu člověka po sebevyjádření s přirozenou radostí z pohybu, est. (často eroticky podbarvenou) normou a možností ztvárnění symbolických obsahů v rytmem utvářené expresi. - T., zal. na rytmické fragmentarizaci individuálního pohybu, je zpravidla provázen hudbou nebo zpěvem. V komunitách na hist. starším stupni vývoje byly (a v některých etnikách dosud jsou) dominantní formou kolektivní extatické tance, v nichž se snoubí nejniternější obsahy prožívání s ritualizovanou formou symbolického sdělení (orgiastické t. starověkých mystérií, liturgické, válečné, oslavné, smuteční a jiné t. četných kultur a hist. epoch). V průběhu hist. vývoje se z těchto t. vyvinuly specifické formy hudebně pohybových aktivit, tvořené třemi hl. proudy: lidovým tancem, vytvářeným spontánně z lid. tvůrčích zdrojů závislých na době a prostředí (tradici) své existence, scénickým tancem, jehož hl. představitelem se stal balet, a společenským tancem, vytvořeným v hrubých obrysech dvorskou společností převážně postupnou adaptací t. lidového. Zvl. postavení zaujal tanec v současné arteterapii, využívající mentálně hygienické aspekty spontánního tanečního projevu k uvolnění psychické tenze léčených v rámci psychoterapeutického procesu. - V.t. balet; lidový tanec; tanec klasický; tanec společenský.
