tádžické výtvarné umění
tádžické výtvarné umění, navazuje na řec.-baktrijské um. a na domácí tradici zoomorfních námětů a tradiční materiály. V 5.-8.st. se rozvíjelo monumentální um. na zákl. osvojení a přeformulování helénistických a severoindických prvků; m. a kultovní arch. (buddhistické a jiné chrámy a kláštery), reliéfní a polychromovaná plastika a nástěnné mal. (Pendžiként, Leninabadská oblast). Po rozšíření islámu v 8.st. se objevily nové urbanistické a arch. typy (mešity, mauzolea, kopulové stavby na čtvercovém půdorysu), soch. se omezovalo na dekorativně ornamentální funkci, realizovanou zvl. v řezbě. V 15.-17.st. vynikly mal. miniatury blízké herátské škole, mimořádné úrovně dosáhlo um. řemeslo a užité um.; součástí arch. se stala dekorativní terakota a glazované obklady stěn. 18.st. - zač. 20.st. charakterizuje rozvoj um. řemesel, zejm. dřevořezby, keramiky, zpracování kovů, kůže a textilu (hedvábí vyšívané stylizovaným rostl. a geom. ornamentem). Ve 20. letech se rozvíjel urbanismus a m. arch. (Dušanbe, Leninabad) a užitá a knižní graf. Další vývoj t. v. u., charakterizovaný sepětím nár. tradic s obecnými tendencemi rozvoje social. kult., reprezentuje zvláště mal. (Z. N. Chabibullajev, *1932, R. Ch. Abdurašitov, *1935), graf. (L. Arsumanov, *1932), soch. (O. A. Achunov, *1936), um. řemeslo, zejm. dřevořezba a inkrustace (S. Sachibov, *1921), keramika a textil.
