syrské výtvarné umění
syrské výtvarné umění, um. geograf. a etnicky nejednotné oblasti mezi Eufratem a Středozemním mořem. Nejst. památky z neolitu: Ugarit (5.tis. př.n.l., skalní rytiny v Demir Kapu 4. až 3.tis. př.n.l.), poté vliv sumerské civilizace. Ve 2.tis. př.n.l. vznikají nezávislé m. státy (Ugarit, Aleppo); dochovány stély, glyptika, slonovinové řezby, gemy a toreutika, které ukazují paralelní vývoj s eg. kult. Koncem 2.tis. invaze Foiničanů a omezení eg. vlivu; rozmach Aramejců, kteří byli dosud pod nadvládou Chetitů; arch. zdobená primitivními kamennými reliéfy (Guzana). V 8.st. po vpádu Asyřanů přechodně vých. orientace, poté narůstají helénistické vlivy: zakládání m. na půdoryse pravoúhlých bloků a ulic (Dúra Európos, Bosra); tvůrcem monumentální syrské arch. byl Apollodóros z Damašku (Palmýra). Helénistické prvky v dekorativním um.: mozaiky v Antiochii a Palmýře, funerální skulptura. K rozkvětu umění v Sýrii dochází v l.-7.st. n.l., kdy hrála důležitou roli v rozvoji kř. arch. bazilikálního typu: klasický severosyrský typ s dvouvěžovou záp. fasádou (Kalb Lauzeh) i martyrii (Sv. Sergios - Resafa, Sv. Babylos v Antiochii-Kaussié, Sv. Symeon Stylila v Kalat Siman). V m. Dúra Európos je zachována z l .pol. 3.st. kř. svatyně, synagóga a mithraeum, zdobené freskami; památky knižní malby (Rabulův kodex ). Od 7.st. patřila Sýrie do sféry islámského výtv. um.; v zač. období jsou patrné silné byz. vlivy (mešita v Damašku). Zvl. kapitolou bylo období křižáckých tažení, z něhož pochází řada opevněných hradů (Kalat el Madik, Saôn).
