synchronizace obecně
synchronizace [-ny-, řec.], odtud synchronizovat - 1. uvedení různých dějů do stejného chodu; přinucení dané soustavy, aby vykonávala žádanou činnost v rytmu popudů přiváděných z vnějšku; např. v radiotechnice řízení oscilátoru, s. vysílačů; v televizní tech. s. televizního obrazu; v el.tech. s. dvou nebo více alternátorů; v kinematografii s. zvuku s obrazem při natáčení, sestřihu a reprodukci; v m. dopravě s. v řízení křižovatek; odtud slov. synchronizovat a přísl. synchronizovaně a příd. jm. slov. synchronizující apod.; 2. ekol. viz koincidence.
