svahilská literatura
svahilská literatura, součást bantuských literatur, z nichž má nejdelší písemnou tradici; zahrnuje liter. vých. a části stř. Afriky (Tanzanie, Zaire, Keňa, Uganda, Mosambik, Zambie), psanou svahilsky. S. l. vychází z arab. lit. tradice, v ústní podobě se rozvíjela od 12. st. Nejst. památky, hist. eposy a kroniky, zapisovány od 18.st. (Utendi wa Tambuka - Epos o Tambukovi, Utendi wa Liyongo Fumo - Epos o králi Liyongovi, Habari za Wakilíndi - Kronika Kilindů), mnoho eposů čerpá hist. látky z arab. prostředí (Utendi wa Herkal - Epos o Herkalovi, Utendi wa Rasal-Ghuli - Epos o Ras al-Ghulim); ve svahilských zápisech se dochovaly i četné památky bantuského folklóru (bajky, pohádky, mýty). Rozkvět s. l. nastal po 2. svět. válce, značně se v ní uplatňuje tradicionalismus, konfrontace afr. minulosti s přítomností, tematika boje proti kolon. Žánrově převládá poezie (R. Shaaban, 1909-1962), rozvíjí se próza (J. Kariara, *1935) a drama. Moderní autoři píší i ve svět. jaz., angl. či fr. (A.-R. Bolamba, Okot P'Bitek, *1931; J. Angira, *1913).
