svědomí
svědomí, 1. etická kategorie charakterizující schopnost člověka hodnotit a kontrolovat vlastní jednání z hlediska odpovědnosti vůči druhému, kolektivu a lidské spol. vůbec. Předpokládá aktivní osvojování mravních norem a závazků, schopnost vyžadovat od sebe jejich dodržování, dále schopnost sebehodnocení podle týchž principů, podle nichž hodnotíme chování druhých. S. vyjadřuje nejvyšší formu morálního sebeuvědomění. Vede člověka ke smyslu pro čest a vlastní důstojnost, zavazuje jej však i ke službě společnosti, lidstvu. Formuje se v procesu výchovy a vzdělání samostatným osvojováním mravních norem; jeho obsah je určován stupněm hist. vývoje a sociálním postavením člověka v podmínkách, v nichž žije. Jako aktivní reakce subjektu na spol. podmínky působí jako hybná síla morálního zdokonalování člověka, podněcuje jeho činný vztah ke skutečnosti. Projevuje se současně v podobě racionálního chápání mravního významu vlastního jednání i komplexem emocionálních prožitků (city odpovědnosti, cti, zásluhy, viny); 2. psychol. "výčitky svědomí" - viz vina obecně.
