staroseverská literatura
staroseverská literatura, souhrn nejst. památek nor. a islandské středověké liter. (tzv. norønní, tj. západoseverské) od zač. lit. tvorby do konce 14.st., dochované převážně na Islandu, osídleném Nory. Nejst. jsou pohanské mytol. a hrdinské eddické písně (v.t. Edda) původu hl. norského a poezie skaldů nor. (od zač. 9.st.) a islandských (od pol. 10.st., nejznámější Egil Skallagrímsson), o jejichž poetice pojednává Edda (mladší) Snorriho Sturlusona. Po přijetí křesťanství byla od 12.st. překládána a vznikala i pův. náb. liter. (legendy, písně o sv. Olafovi, islandská Lilie, nor. Píseň o snu ), prozaická přepracování rytířské epiky (Tristram a Isolda, Parcifal%), na Islandu rytířské ságy, v Norsku didaktické Královské zrcadlo. Hist. liter. v Norsku byla psána hl. v latině (anonymní Historia Norwegiae. Dějiny Norska, 13.st.), na Islandu v nár. jaz. (Ari Thórgilsson: Islendingabók - Kniha o Islanďanech, 12.st.). Na lslandu se od 12.st. vyvinul svébytný žánr - ságy. V Norsku, stejně jako v Dánsku, ve Švédsku a na Faerských ostrovech, došly v 13.-14.st. obliby taneční balady (nejznámější dán. Písně o královně Dagmar ); islandskou obdobou byly rímur, přejímající skaldská metra.
