bronz
bronz [fr.< perštína], spěž - dvou- i vícesložková slitina mědi s jinými prvky (kromě zinku), které dodávají slitině zvláštní vlastnosti, např. slévatelnost, kovatelnost, tvrdost. Tyto vlastnosti byly objeveny již koncem eneolitu, když po vyčerpání ložisek čisté přírodní mědi ve 3.tis. (v Přední Asii) a 2.tis. (v Evropě) př.n.l. docházelo ke zhutňování rud obsahujících příměsi jiných prvků. V dnešním hutnictví se bronzy dělí na tvářené (plechy, tyče, dráty, trubky) a slévárenské. Zákl. typy tvářených b. jsou : b. cínové s obsahem l až 8 % cínu (b. s nižším obsahem cínu se osvědčil v elektrotechnice a chem. průmyslu na ložisková pouzdra); b. kadmiový s l % kadmia (používá se na dráty telefonního vedení); b. chromový s příměsí 0,8 % chromu (vhodný pro elektrody svářeček); b. berylliový, nejčastěji s obsahem 2 % beryllia a přídavkem kobaltu a niklu (je nejlepším materiálem na pružiny); b. křemíkový s l až 3 % křemíku s přídavkem manganu a niklu (má dobré vlastnosti mech., je dobře tvárný za tepla i za studena); b. manganový s 12 % manganu a l % niklu (užívá se jako odporník); b. hliníkové jsou jedny z nejpevnějších slitin mědi. Zákl. typy slévárenských b. jsou b. cínové až s 12 % cínu; b. olověné s 20 až 35 % olova; b. hliníkové asi s 10 % Al a s přísadou Ni, Fe, Mn. Starší typy b. podle použití byly např. dělovina, zvonovina, zrcadlovina.
