sociální umění

sociální umění, um. směr l.pol. 20.let 20.st. V českém výtv. umění představuje spol. a um. význ. proud s vlastní vývojovou kontinuitou a svět. kontextem. S. u., podmíněno generačním zážitkem l.svět. války, obrací se ke kolektivu i jednotlivci - prostému člověku. Vyzdvihuje život a věci všedního prostředí a jako téma a motiv je uvádí do umění, které přijalo prostou zrakovou zkušenost za základ obsahově nosné formy. Malířství a grafika vyjadřovaly sociální téma figurálními motivy v městském (M. Holý, P. Kotík, J. Rambousek) a venkovském (V. Sedláček, V. Rabas) prostředí, politickém programu sloužil plakát (V. Mašek) a karikatura (F. Bidlo). Nový byl zásah do scénické architektury. (A. Heythum, *1901) a inscenace (davová vystoupení - J. Krejcar, J. Honzl). Soch. zpodobňovalo prac. motivy (. Gutfreund, K. Kotrba, K. Dvořák, J. Lauda). S. u. podnítiilo založení čas. (revue Devětsil, Cerven, Proletkult ), skupin (Sociální skupina, Levá fronta). Vytvořilo základ protifašistického umění 30.let.