sociální pedagogika
sociální pedagogika, pedag. disciplína, jejímž předmětem je výzkum výchovného prostředí a procesu výchovy v určitém sociálním prostředí. Vznikla na zač. 20.st. spojením teor. základů pedag. a sociol., zejm. sociol. výchovy. Zatímco hl. předmětem zájmu sociol. výchovy je proces socializace individua, analyzuje s. p. výchovné vlivy vycházející z prostředí a určuje zásady organizování prostředí z hlediska potřeb výchovného procesu. Mezi konkrétní úkoly s. p. patří např. objasňování významu a podílu vlivů mimoškolního prostředí na výchovně vzdělávací proces, výchovné funkce hromadných sděl. prostředků na rozvoj osobnosti dítěte, analýza a plánování mimoškolních forem vzdělávání a kult. osvětové práce mezi dospělými ap. Nejdůl. oblastmi působnosti s. p. je profylaxe (činnost zaměřená na neutralizaci vlivů ohrožujících výchovný proces) a kompenzace (úprava činitelů omezujících vývoj jedince, resp. pedag. vyvažování situací vzniklých v důsledku nepříznivých vývojových podmínek). V souvislosti s oběma oblastmi se někdy též hovoří o pedagogice sociální péče.
