slovo obecně
slovo, 1. jaz. nejmenší samostatná jaz. jednotka mající věcný a mluvnický význam. Bývá vymezeno významově (pojmenovací jednotka), tvaroslovně (slovní druh), zvukově (vlastní přízvuk; obecně je však přízvukovou jednotkou takt, který se může skládat z více slov), graficky (sledem písmen mezi mezerami). Mimoto se slova rozlišují podle oblasti užití (stylová, nářeční, příznaková, spisovná, nespisovná), podle původu aj. Vztah mezi slovy a označovanou skutečností bývá složitý (homonymie, synonymie, polysémie), vedle významů základních mají slova i významy přenesené (denotace, konotace). Význam se postupně mění v souvislosti s vývojem spol. života a poznání. V.t. druhy slov; gramatika; slovní zásoba; tvoření slov; 2. výpočetní tech. řetězec znaků, který je pro některé účely vhodné považovat za celek (abecední s. - s., které se skládá z číslic, prázdných znaků a znaků vyjadřujících kladnost, zápornost a řádovou čárku).
