slovenské loutkové divadlo

slovenské loutkové divadlo, nejst. projevy použití různých druhů loutek jsou vázány na sl. folklór, na domácí lid. tradici; loutky se zařazovaly do lid. slavností a obřadů (vynášení Moreny, tzv. betlehemské hry). Průkopníkem kočovného loutkářství na Slovensku byl v 2.pol. 19. století J. Stražan. Ochotnické loutkářství se rozvíjelo až od 1918. Po 1945 div. zákon zabezpečil loutkovým divadlům rovnoprávnost v poměru k ostatním druhům jevištní tvorby. Po organizační a ideové stránce se o ochotnické soubory stará svetový ústav v Bratislavě, kroužky působí při lidových školách umění, pionýrských a dalších organizacích. Nejlepší soubory vystupují na celosl. a celostátních přehlídkách v Chrudimi, Žilině, Martině. Profesionální souborv vznikaly od 1950: Bábkové div. v Žilině, Bábkové div. v Nitře, Štátne bábkové div. v Bratislavě, Bábkové div. v Košicích, Krajské bábkové div. v Banské Bystrici. Každý druhý rok se pořádá Bábkárska Žilina, nár. soutěžní přehlídka profesionálních sl. souborů. Od 2.pol. 60. let charakterizuje sl. loutkářství příklon k pův. dram. tvorbě (Ľ. Feldek, J. Kákoš, J. Pivko) a používání syntetických výrazových prostředků, čerpaných z lid. tradic.