slovenská hudba
slovenská hudba, lid. s. h. patří mezi nejvýzn. větve evr. a slovanského hud. folklóru. Staré vrstvy lid. písní, vážící se k rolnické a pastýřské kultuře, se vyznačují modalitou a svéráznou rytmikou; v novějších písních převládá dur-mollová tonalita. Jednotlivé oblasti Slovenska mají své typické písňové žánry a typy. Bohatý je lid. instrumentář (píšťaly, fujary, cimbál, dudy, pastýřské rohy). - První formou umělé hud. byl slovanský bohoslužebný zpěv, zavedený Konstantinem a Metodějem na území Velkomor. říše. Už v 9.st. však spolu s kř. pronikl lat. chorál. Konfrontace mezi lat. chorálem a slovanským zpěvem skončila v 11.st. vítězstvím lat. chorálu, zejm. zásluhou benediktýnských klášterů v Nitře, Bratislavě a na Spiši (Evangeliář z Nitry, 11.st., Misál z Bratislavy, 1341). V 15.-16.st. pronikl na Slovensko vícehlas; centry hud. života se stala m. (Bratislava, Košice, středosl. báňská a spišská m.). Pod vlivem reformace nastal rozkvět duchovní písně (J. Sylván, 1493-1573). V 17.st. působili sl. skladatelé J. Simbracký, Z. Zarevutius, A. Plintovic aj. Ze světské hudby se pěstovala loutnová a virginalová hud. a taneční suity (Vietorisova tabulatúra 1660, Pestrý zborník z Levoče, 1670, Zbierka Anny Szirmay-Keczerové, 1730), dále duchovní píseň (Tranovského evang. kancionál Cithara sanctorum, 1636, Szöllösiho kat. kancionál Cantus catholici, 1655). V 18.st. převládla chrámová hudba, mše, lidové pastorely (P. Bajan, E. Pascha. G. Dettelbach, P. Roškovský); v 2.pol. 18.st. šířily kočovné společnosti it. operu. Koncem 18.st. pronikal hud. působil nejvýzn. skladatel 19.st. J. L. Bella. Na přelomu 19. a 20.st. určovali směr hud. vývoje M. Schneider -Trnavský, M. Moyzes, V. Figuš-Bystrý, F. Kafenda. Po vzniku ČSR se rozvíjelo hud. školství a hud. instituce (SND, Sl. filharmónia). V 30. letech nastává nová etapa nástupem skladatelů A. Moyzese, E. Suchoně a J. Cikkera (žáků V. Nováka), A. Očenáše, S. Jurovského, L. Holoubka, J. Kresánka, D. Kardoše. Po 1945 vznikla řada nových hud. institucí, orchestrů, souborů (VŠMU, Sl. ľudový umelecký kolektív - SĽUK, Lúčnica, konzervatoře, operní scény). K moderním skladatelům patří např. O. Ferenczy, J. Zimmer, l. Hrušovský, L. Burlas, S. Németh-Šamorínsky, M. Vilec, J. Grešák, J. Kowalski, Z. Mikula, T. Frešo, T. Andrašovan, B. Urbanec, M. Novák, R. Berger, M. Bázlik, I. Zeljenka, J. Pospíšil, V. Godár. Z představitelů slovenského interpretačního umění: orchestry Slovenská filharmónia, Sl. komorný orchester, Symf. orchester sl. rozhlasu v Bratislavě, Štátna filharmónia Košice, komorní soubor Sl. kvarteto; dirigenti Ľ. Rajter, L. Slovák, O. Lenárd, B. Režucha; instrumentalisté M. Karin Knechtsberger, F. Klinda, R. Macudzinski, K. Havlíková, P. Toperczer, T. Gašparek; pěvci J. Blaho, H. Bartošová-Schützová, M. Cesányiová, M. Kišonová-Hubová, E. Kittnarová, G. Papp, J. Martvoň, I. Jakúbek, G. Beňačková-Čápová, P. Dvorský, S. Kopčák, M. Hajóssyová, P. Mikuláš (*1955). Výchovu mladé generace zajišťují hudební školy středního stupně (konzervatoře) a vysoká škola (VŠMU).
