sloučenina
sloučenina, chem. individuum, jehož molekuly jsou složeny z atomů různých prvků. Složení s. se vyjadřuje chem. vzorcem. Většina s. je stechiometrických (daltonidy), tj. řídí se zák. stálých poměrů slučovacích; ostatní, nestechiometrické (nedaltonické) s. (bertolidy) se těmito zák. neřídí. Podle druhu chem. vazby atomů ve s. jsou s. iontové a kovalentní. V.t. chemická vazba. Zvl. skupinou s. jsou s. org., v nichž, na rozdíl od s. anorg., je zákl. prvkem uhlík; většinou tvoří řetězce. Org. s. se dělí na acyklické (alifatické), s otevřeným řetězcem přímým nebo rozvětveným, a cyklické, v jejichž molek. jsou uzavřené kruhy uhlíkových atomů. Aromatické s. mají v molek. jedno nebo více benzenových jader, popř. s postranními řetězci. S. heterocyklické se vyznačují tím, že mají v uhlíkovém kruhu na jednom nebo více místech vázány jiné atomy, zpravidla atomy kyslíku, síry nebo dusíku. S. makromolek. (vysokomolek.) jsou látky, jejichž molek. je vytvořena z několika set až mnoha tisíc atomů. Vznikají spojením většího množství jednoduchých molek. Patří k nim např. bílkoviny, škrob, celulóza, kaučuk, plastické hmoty. V.t. makromolekula.
