skotská literatura
skotská literatura, existuje v gaelštině (Gaelic), skotské podobě angličtiny (Scots), která se vyvinula ze severoangl. nářečí, byla používána především ve středověku, ale je živá a vyvíjí se dodnes, a v angličtině, která se od brit. standardu liší zvukovou stránkou, frazeologií a slovní zásobou. - S. l. v gaelštině tvoří vedle záznamů lid. slovesnosti (nejst. balady dochovány ze zač. 15.st.) nepočetné hrdinské básně a ságy (první z počátku 14.st.) a písně. Vývoj bardské poezie (tj. poezie dvorních básníků a zpěváků - bardů), jež byla důležitým rysem kult. života klanů na skotských vysočinách v 17.-18.st. (nejznámější jsou díla bardů rodu MacMhuirichů), byl přerušen angl. potlačením jakobitského povstání 1745. Na tradice bardské poezie, ale i na tehdejší směry v angl. psané liter. navazovala lyrika, polit. satira a hrdinská epika A. Mac Mhaighstir Alasdaira (1695-1770). Koncem 18.st. byla tradice poezie v gaelštině přenesena vystěhovalci do Sev. Ameriky (Nové Skotsko, Sev. Karolína). Během 19.st. se vydávala hl. periodika, která podnítila rozvoj drobných prozaických žánrů, z nichž největší význam měla a má až do souč. povídka (psaná bilingvními autory kolem čas. Gairm, z nichž někteří zvládli gaelštinu až ve zralém věku). Nová poezie se formovala ve 30.-50. letech 20.st.; je pro ni příznačná tvůrčí práce s tradičními formami a souč. tematikou. - S. l. ve skotské angl. má počátky ve 14. století, kdy vznikl hrdinský rytířský epos The Bruce J. Barboura; rozvíjela se v 15. a 16.st. v bás. tvorbě napodobitelů G. Chaucera (R. Henrysona) a zvl. v poezii W. Dunbara a dram. satiře D. Lindsaye (1486-1555). Próza vznikala v 15. století pod francouzským vlivem, později pod vlivem cizího humanismu (J. Bellenden, asi 1495- asi 1548) a kalvínské reformační literatury (J. Knox, asi 1514-1572). Důležitými památkami renes. literatury jsou spisy krále Jakuba VI. Po odchodu král. dvora do Londýna ztratila země na více než sto let kult. centrum. Rozvíjela se hl. náb. próza a poezie upadala. Na angl. barokní a tzv. kavalírskou poezii navázala tvorba J. Grahama z Montrose (1612-1650), nostalgické ohlédnutí za minulými tradicemi bylo příznačné pro folklórně zabarvenou poezii R. Sempla z Beltrees (1595-1668). V 18.st., po ztrátě polit. samostatnosti země 1707, vznikaly první sbírky středověké a lid. poezie (J. Watson, †1722) a z této poezie vycházející tvorba A. Ramsaye, R. Fergussona (1750-1774) a především R. Burnse založila novou nár. lit. tradici. Současně se vyvíjelo svébytné filoz., politické, ekon., hist., právnické a lit. teoretické myšlení v pracích skotských osvícenců (D. Hume, W. Robertson, 1721-1793, H. Blair, 1718-1800, a H. Mackenzie, 1745-1831). Na historismus osvícenského myšlení navázalo i románové dílo W. Scotta, jehož bás. tvorba a sběratelská činnost stavěla na výsledcích obrození nár. poezie. Scottova tvorba rozvíjela program syntézy angl. a skotské kult. V průběhu 19.st. však vznikla ještě samostatná tradice skotského románu, reprezentovaná zejména J. Galtem, J. Hoggem (1770-1835), která degenerovala koncem st. v regionalistické, idylické liter. (tzv. kailyard - liter. zelinářské zahrady). Stranou těchto proudů stálo prozaické dílo R. L. Stevensona, na něž navazují ve 20.st povídky a romány G. Buchana (1875-1940) a N. Munroa (1864-1930). Real. próza se formovala počátkem 20.st. hl. v reakci na regionalismus: G. Douglas Brown (1869 až 1902), J. MacDougal Hay (1881 až 1919). Děl. a proletářská próza se vyvíjela ve 20. a 30. letech, v období zvaném skotské lit. obrození (renesance), které vrcholilo levicově orientovanou nár. poezií H. MacDiarmida a románovým dílem L. G. Gibbona, ale rozvíjela se rovněž v poezii a esejistice E. Muira (1887-1959) a též prózách N. Gunna (1891-1973) a F. MacCollyho (1906-1975), čerpajících z tradic regionalismu, na něž navazuje rovněž próza současná, např. G. Mackay Brown (*1921). Problém národnostní specifiky však ustupuje do pozadí u mnohých novějších i souč. prozaiků (A. J. Cronin, E. Linklater, M. Sparková). Moderní poezie navazuje zejm. na tradice hovorové řeči a skotského verše (S. Godsir Smith, 1915-1975, A. Scott, *1920, D. Campbell, *1940, T. Leonard, *1944). Drama, jemuž položil základy J. M. Barrie, rozvíjeli v hovorovém jazyce R. McLellan (*1907) a R. Kemp (1908-1967). Souč. tvorbu charakterizuje jednak sociální tematika (D. Campbell), jednak zřetel k vnitřním problémům tvůrčího umělce (T. Gallacher, *1934).
