silniční vozidla
silniční vozidla, nemotorové a motorové dopravní prostředky, které se podle účelu dělí na s. v. pro dop. osobní, nákladní, smíšenou a speciální. S. v. známa již před 5 000 lety v Egyptě. Ve středověku se objevují i vozidla s plachtami poháněná větrem. Vývoj motorových s. v. je spojen s vynalezením parního stroje. První parní vůz předvedl fr. inženýr N. J. Cugnot 1769, v Čechách J. Božek 1815 v Praze. Prvý elektromobil předvedl v Praze 1895 F. Křižík. První provozuschopné motorové vozidlo se spalovacím motorem vynalezl něm. konstruktér G. Daimler 1885 a 1886 si dal patentovat C. F. Benz automobil s benzínovým motorem. Prvním automobilem v č. zemích byl Prezident, vyrobený 1897 v dílnách kopřivnické továrny. 1906 vyrobila svůj první automobil továrna Laurin a Klement v Mladé Boleslavi (později Škoda, Automobilové závody a Škoda Auto). Podle počtu a umístění kol se dělí s. v. na jednostopá (motocykl, skútr), dvoustopá (automobil, autobus, trolejbus, motocykl s přívěsným vozíkem) a třístopá (obvykle s jedním kolem vzadu a dvěma vpředu). Podle karosérie se dělí motorová s. v. na osobní (kabriolet, limuzína, tudor, autobus, mikrobus, trolejbus) a nákladní, jejichž karosérie bývá přizpůsobena dopravovanému materiálu (otevřená, skříňová, speciální). Bezmotorovým s. v. pro motorovou dop. je např. přívěs (trajler) a návěs (semitrajler). Motorové s. v. se zpravidla skládá z podvozku, na němž je upevněn motor s hnacím ústrojím, karosérie, příslušenství a kol. Nejužívanějším pohonem jsou stále ještě spalovací motory. Pro hromadnou dop. osob se užívá též gyrobus. Vývoj motorových s. v. směřuje ke zjednodušení ovládání a obsluhy, zhospodárnění provozu, zvýšení bezpečnosti jízdy a pohodlí.
