afroasijské jazyky
afroasijské jazyky, dříve nazývané semitohamitské nebo hamitosemitské jaz. rodina v sev. Africe (jaz. berberské, egyptština), jz. a vých. od jezera Cad (čadské jazyky), v sv. Africe (kušitské jazyky) a v Asii až po sev. Sýrii, Mezopotámii a Arabský poloostrov (jazyky semitské). Dělí se na pět uvedených větví, někdy se z kušitských jazyků vyděluje jejich záp. skupina jako šestá afroas. větev (omotická). Dříve se za pův. sídlo této rodiny pokládala Asie, dnes se uvažuje spíše o Africe, kde se zhruba mezi lety 9000-6000 př.n.l. pův. jednota začala rozpadat a začaly se postupně tvořit jednotlivé větve, z nichž semitská se kolem 5000 posunula do Asie, kde se od 4.tis. vytvářely jednotlivé semitské jazyky. Nejst. lit. dokumentaci má egyptština a jaz. semitské (akkadština, eblajština z pol. 13.tis. př.n.l.) Ostatní větve a jazyky jsou dokumentovány převážně novodobýmí směry. Výraznými rysy afroas. jaz. jsou hrdelnice a tzv. emfatické (glotalizované nebo faryngalizované) souhlásky, bohatý systém tvoření slov pomocí prefixů, sufixů a vnitřní flexí. Kořen slova se postupně ustálil jako konzonantní. A. j. se někdy spojují s jinými rodinami v rámci nostratické nadrodiny (mj. s jaz. indoevropskými, kartvelskými), jindy se zdůrazňují vztahy k jiným afr. rodinám. Kult. význam a. j. je mj. v tom, že se staly nositeli nejst. kultur světa, egyptské a semitské v Mezopotámii.
