zemětřesné vlny
zemětřesné vlny, seizmické vlny - elastické rozruchy šířící se v zemském tělese účinkem zemětřesení na veliké vzdálenosti. Kmity probíhající ve směru šíření z. v. se nazývají podélné (longitudinální) a značí se písmenem P , kmity kolmé k tomuto směru se nazývají střižné (příčné, transverzální) a značí se písmenem S . Podélné kmity se šíří rychleji a dorazí k pozorovací stanici dříve. Pod povrchem Země, popř. v blízkosti rozhraní dvou prostředí s různými fyz. vlastnostmi, se šíří povrchové tzv. Loveovy vlny (znače né L nebo Q - příčné vlnění s rovinou kmitů rovnoběžnou s povrchem) a Rayleighovy vlny R , jež jsou kombinací podélných a příčných vln s rovinou kmitů kolmou k povrchu a rovnoběžnou se směrem šíření. Rychlost z. v. závisí na fyz. vlastnostech prostředí (obecně jejich rychlost roste s hloubkou pod povrchem). Zemským tělesem se šíří podle Fermatova principu. Síření z. v. v Zemi je složité - v spojitě se měnícím prostředí dochází k ohybu vln, při dopadu na rozhraní dvou různých prostředí (v.t. diskontinuita) s odlišnou rychlostí šíření vln nastává lom i odraz a z jednoho druhu vln P nebo S vznikají obecně oba druhy, např. z vln P vznikají P i S . K odrazu dochází i na zemském povrchu; např. pův. vlna S , která po odrazu došla ke stanici jako P , se značí SP . Podobně např. SPS značí vlnu pův. příčnou, po prvním odrazu změněnou na podélnou, po druhém na příčnou. Vlny procházející zemským jádrem se značí písmenem K (v jádru se šíří pouze vlny podélné); např. SKKP je pův. příčná vlna, která po dvojím průchodu jádrem dorazila ke stanici jako vlna podélná. Vlny zemským jádrem odražené se značí indexem c, např. P#c#P . Jednotlivé vlny přicházejí ke stanicím v zákonitém pořadí; podle časových intervalů mezi příchody lze určit polohu ohniska zemětřesení. Rozbor šíření z. v. je dosud jediným zdrojem přímých informací o fyz. vlastnostech zemského nitra.
