realismus středověký
realismus středověký, filoz. směr ve středověké scholastice hlásající, že obecné pojmy, ideje reálně existují - universalia sunt realia - a to buď(podle Platónova vzoru) před jednotlivými předměty, tj. mimo ně a nezávisle na nich (ante res), anebo (s odvoláním na Aristotela) ve věcech (in rebus) jako ideje, formy jednotlivin. Krajně real. stanovisko spojované s racionalismem vedlo v důsledcích až k panteistickým tendencím (popírání osobního boha, odmítnutí dogmatu o boží Trojici).
