realismus český
realismus český, český kult. a politický proud od 80.let 19.st. do 1.svět. války, usilující pomocí speciálních vědeckých metod o přehodnocení nár. kult. dědictví a posléze i o reformy soudobého č. spol. a polit. života. Vyhranil se v 80.letech 19.st. v části č. věd. kruhů, soustředěných kolem čas. Athenaeum (zal. 1883); jeho prvními představiteli a hlasateli se stali profesoři č. univ. v Praze, kteří 1886 veřejně vystoupili v polemikách o pravost Rukopisů: T. G. Masaryk, J. Gebauer a J. Goll. Z pův. úsilí o obrození č. vědy v duchu pozitivistického kriticismu se záhy vyvinulo spol. polit. hnutí, odmítající historizující polit. romantismus a nacionální i sociální radikalismus a požadující, aby č. politika věcně a kriticky hodnotila daný stav poměrů, střízlivě určovala dosažitelné cíle a snažila se jich postupně dosáhnout nenásilnými, "racionálními" prostředky (tzv. pozitivní politika). Hl. mluvčím tohoto hnutí se stal T. G. Masaryk, vedle něho se zde význ. uplatňovali J. Kaizl a K. Kramář. Tribunou r. byl od 1889 časopis Čas, jehož prostřednictvím působilo hnutí zejm. na mladší č. inteligenci. 1890 vstoupili "realisté" do akt. polit. života, v němž se střetli zejm. se stoupenci dalšího výrazného spo1.politického proudu 80.-90.let, tzv. pokrokového hnutí (pokrokářství). Zprvu se uplatňovali v rámci mladočeské strany; J. Kaizl a K. Kramář posléze získali ve straně význ. pozice a podstatně ovlivnili její politiku ve smyslu realistických postulátů, T. G. Masaryk se však s mladočechy záhy rozešel a ze svých stoupenců vytvořil kolem listu Čas samostatnou polit. skupinu "realistů", jež se v duchu jeho filoz., sociol. a polit. koncepcí (tzv. masarykovský realismus) výrazně uplatňovala v č. polit. a kult. životě 90.let 19.st. Tato skupina se 1900 konstituovala jako polit. strana (Č. strana lid., od 1905 Č. strana pokroková), jež pak polit. reprezentovala masarykovský r. až do 1.svět. války.
