pozitivismus právní
pozitivismus právní, práv. teorie ztotožňující právo s obsahem norem vydaných nebo aspoň garantovaných státem a omezující se na jejich gramaticko-log. výklad. Poznání spol. souvislostí, obsahové podmíněnosti, hodnocení práva pokládá za nepotřebné. Rozšířil se v 19.st. v několika formách (analytická jurisprudence, exegetická škola, pojmová jurisprudence, věd. pozitivismus, zákonný pozitivismus) a přispěl k posílení formální práv. jistoty a zákonnosti liberální éry, jakož i ke stabilizaci výsledků burž. rev. v právu. Od zač. 20.století se stal pro svůj formalismus předmětem kritiky. V modernizované podobě zůstává však stále jedním z nejrozšířenějších směrů práv. teorie i praxe.
