portugalské výtvarné umění

portugalské výtvarné umění, vyvíjelo se v období reconquisty pod silným špan. a fr. vlivem s četnými maurskými prvky (rom. katedrály v Coimbře a Lisabonu), plastiku reprezentují zvl. náhrobky (Egaz Moniz v Paço de Sousa, 1 144). Got. rozvíjela cisterciácké vzory (klášterní kostel v Alcobaçe), náhrobní a arch. plastiku (Braga; klášter Santa Maria de Victoria, Batalha, zal. 1388, dílo A. Dominguese, 14. století a Mistra Hugueta) a v souvislosti s rozvojem dvorské liter. 13. až 14. století i knižní mal. (Bible, 1299); v pozdní got. se objevila síňová arch. 15.-16. století bylo obdobím rozkvětu port. státu a vzniku koloniální říše; konstituoval se manuelský styl využívající, zejména v ornamentice, maurské a orient. prvky (klášter sv. Jeronýma a věž v Belému a klášter v Tomaru), v mal. se projevil vliv J. van Eycka a niz. umění, hlavní osobností byl N. Gonçalves (Polyptych sv. Vincence ). V 16.st. se mal. soustředilo do dvou škol (Lisabon, Viseu), hl. představitelem byl J. Afonso (%+1540) a V. Fernandes (asi 1480-1540). Renesanční italizující formy prosazoval v 16.st. v arch. i mal. Francisco Hollanda (autor Rozhovorů s Michelangelem ). Baroko se rozvíjelo paralelně se špan. um. a bylo jezuity rozšířeno i do koloniálních oblastí (Brazílie). V malbě 17.st. jsou nejcharakterističtější Domingos Vieira II. (činný 1627-1652) a J. de bidos (asi 1630-1684). V 18.st. byla arch. soustředěna na reprezentativní stavby (král. palác Mafra u Lisabonu; klášter v portu; Nové Město s centrální bu ??