porodnictví
porodnictví, lék. vědní obor zabývající se studiem hl. biol. jevů souvisejících s těhotenstvím, porodem a šestinedělím ženy. - Písemně doložené začátky p. sahají k Hippokratovi, který popisuje některé porodnické operace (obrat plodu, dilataci děložního hrdla, embryotomii), a k Celsovi, který ve svém spise Historia naturalis popisuje porodnické vyšetření, vedení porodu a některé operace. Středověk znamenal období stagnace p., s výjimkou arab. lék. Pozoruhodný obrat nastal v pol.16.st. Člen cechu chirurgů pařížské nemocnice A. Paré začal vyučovat své žáky porodnickým operacím a porodnickému vyšetřování. F. Mauriceau se věnoval p. po stránce praktické i teoretické. J. L. Baudelocque zavedl měření pánve a jeho postup je do jisté míry zachován dodnes. Zač. 19.st. se stalo p. součástí oficiální medicíny, oprostilo se od chirurgie a stalo se samostatným oborem. I. F. Semmelweis objevil metodu prevence horečky omladnic, do p. pronikly objevy Listerovy a Pasteurovy. - V č. zemích byl vývoj p. urychlen 1753 dekretem pro pražskou fak., který znamenal povinnost přednášet na univ. teorii p. Za zakl. porodnické školy pražské bývá považován A. Jungmann. 1825 byla v Praze vykonána první operace mimoděložního těhotenství. K rozvoji č. p. dále přispěli : F. Kiwisch von Rotterau, K. Pawlik, V. Rubeška a J. Jerie.
