polský jazyk
polský jazyk, polština - západoslovanský jaz. se zvl. řadou měkkých konsonantů, 2 nosovými vokály, bez vokálů dlouhých, s přízvukem na předposlední slabice, mluvnicky i lexikálně příbuzný s češtinou. Základy spisovného p. j. sahají do 14.st.; z hlediska jaz. kodifikace a liter. jeden z nejpropracovanějších slovanských jaz. Uřední jaz. Polska.